Předem upozorňuju, že tenhle příspěvek je (jako jiné moje literární výtvory) nechutně dlouhý a není ani o službě, ani o sboru. Abyste neřekli, že jsem vás nevarovala...
Jsem v Anglii dva týdny a už mám za sebou první samostatný výlet :).
Čekal mě pohovor kvůli získání NIN (national insurance number), bez kterého v Anglii nemůžete pracovat. Ondra ho nepotřebuje, protože pracuje v ČR (virtuálně). Aby to imigranti neměli tak jednoduché, musí si nejdřív zavolat, přitom se jich úředník zeptá na adresu, a pak je pošlou na interview do úplně jiného města :). Já jsem měla jet do Worchesteru (odtud je to necelých 40km).
Malá odbočka ohledně výslovnosti názvů anglických měst. Zajímavé je, že v USA a Kanadě zpravidla najdete ke každému britskému městečku jmenovce, ale Američani název vyslovují jinak (asi tak jako my). A Britové si z nich kvůli tomu samozřejmě
utahujou. Takže jsem nejela do vorčestru, ale do "vustru" :)
Vlakové spojení do Worchesteru je o dvě hodiny rychlejší a jen o maličko dražší než autobus, takže jsem si den předem přes internet koupila lístky, ráno mě Doug odvezl na nádraží, jízdenky jsem si vyzvedla v automatu, našla správné nástupiště a nastoupila do vlaku. To už s Ondrou umíme.
Za 40 minut mě přivítalo město přibližně stejně velké jako Gloucester, ale ještě hezčí, zvlášť když svítí sluníčko, jako tentokrát.
U pohovoru v Jobcentre mám být o půl druhé, ale přijela jsem už ve čtvrt na jedenáct, abych mohla provést průzkum místních geodetických firem a jejich možného zájmu přijmout figuranta na částečný úvazek. No, tahle část plánu nedopadla úplně podle očekávání - z pěti vytipovaných firem (což je asi tak o 5 víc, než jsem vypátrala v Gloucesteru) jsem našla jedinou. Na jedné z adres jsem objevila zeměměřickou školu, kde mi ochotný učitel poradil (a potvrdil, že obě hledané firmy už tu nejsou). Dvě další adresy byly prostě soukromé domy bez vyznačené firmy a já neměla odvahu zaklepat a zeptat se...
Nicméně jak jsem řekla, znamenalo to dlouhou procházku (s čímž jsem počítala) za krásného počasí (s čímž jsem nepočítala), nádhernými parky a malebnými ulicemi s dobře udržovanými domy a spoustou obchodů. Schválně by mě zajímalo, kolik tu stojí bydlení, protože to vypadá, že hodně.
Na pohovor v Jobcentre jsem se náležitě vybavila - vzala jsem si všechny možné dokumenty a připravila se na zevrubný výslech, kde budu muset složitě dokazovat, kde bydlím. Zbytečně :). Ujal se mě přátelský pán středních let s plnovousem a dlouhými vlasy. Vzal si pas, pár údajů si zkontroloval dotazem, vyplnil formulář, dal mi ho podepsat a dostala jsem papír, že jsem oficiální žadatel o NIN a můžu tedy už teď začít pracovat. Cca za 4 týdny můžu čekat dopis s kýženým číslem. Tak doufám, že dorazí, protože dopis s pozváním na pohovor (který jsem hodlala použít jako proof of adress - doklad o adrese), jsem nedostala.
Z Jobcentre jsem se vydala hledat zbývající dvě geodetické adresy a na jedné jsem absolvovala velmi krátký pohovor - vynořila jsem se ve dveřích během velmi busy odpoledne a vzhledem k mým požadavkům se mnou byl šéf rychle hotový. Můj počáteční optimismus rychle ochladl, když mi připomněl, jak pracují geodeti v UK. Na rozdíl od ČR, kde se firma zpravidla orientuje na území v okruhu do 50km od kanceláře, do terénu se vyjede ráno a přijede když ne do konce pracovní doby, tak aspoň do setmění, tady mají daleko větší "rozmach". Berou zakázky po celé Anglii, takže třeba v pondělí ráno (nebo v neděli večer) vyjedou do Londýna, tam měří dva dny v kuse po šestnácti hodinách a ve středu jsou doma jako na koni...Nabírat a zaškolovat ženskou, která si kdysi odměřila pár desítek hodin a teď si vymýšlí úvazek na 1-2 dny v týdnu, není zrovna výhodné. Jsem ale aspoň už trochu v obraze a až budu otravovat další firmy telefonicky nebo mailem, nabídku náležitě přizpůsobím. Anebo budu dělat něco jiného, no...
Ale ani tenhle mráček, který se přehnal přes slunnou oblohu mého sebevědomí, nic nezměnil na faktu, že jsem si dnešní výlet náležitě užila. Jakož i moje nožičky, které jsem před odjezdem domů nechala spočinout v důvěrně známých Starbucks (když jde o jídlo/pití+WiFi+WC, nehodlám už v cizích městech nic riskovat :)). Odpolední liják s hromobitím (předpověď počasí opravdu slibovala bouřku) jsem proseděla v čekárně na nádraží a ve vlaku. Ve Worcesteru jsem pořídila i pár fotek, které vám přidám do G+, jakmile budu mít čas je hodit do počítače a zjistit, jestli jsou k něčemu.
Všem, co dočetli až sem, přeju dobrou noc.