Vybraný příspěvek

What you are looking for...

...will greatly affect what you are going to find. "To, co najdeš, hodně záleží na tom, co vlastně hledáš" (Graduace 138.třídy...

neděle 24. dubna 2016

Včerejší přednáška v češtině v Gloucesteru

Včera byla v našem sále přednáška v češtině. Podobné akce se tu pořádají jednou za měsíc. Bratři předtím prochází české adresy s pozvánkou. Vzhledem k tomu, že český obvod tu není moc veliký (cca 350 adres), stačí zvěstovatelé z české aktivity pozvat každý měsíc drtivou většinu Čechů a Slováků v obvodu. 
Místní bratři jsou velice pohostiní. Zajistí dovoz a odvoz pro zájemce. Po shromáždění pozvou návštěvníky na "malé občerstvení". Při něm se věnují všem zájemcům, kteří dorazili. Je to moc příjemné a zájemci se tu cítí příjemně.
Na včerejší přednášce se nás sešlo celkem 31. Po přednášce jsem si domluvil s jedním návštěvníkem biblické studium. Dal mi své telefonní číslo a adresu a v úterý se snad uvidíme.
Jinak už tu mám dvě biblická studia a rýsují se dvě další. :-)


neděle 17. dubna 2016

What is right?

V nadpisu narážím na všem známý fakt, že Angličani jezdí na špatné straně silnice. Zajímavé je, že angličané si myslí, že na špatné straně jezdíme my. :-)
Ani jsem si dřív neuvědomoval, jak moc máme zažitý provoz vpravo, a co vše se tím vlastně mění.
Tak samozřejmě volant je v autech vpravo. Stále chci ale někdy nastupovat do cizího auta na místo řidiče, místo spolujezdce.
Na přechodech se automaticky podívám nejprve na špatnou stranu. Radši se teď dívám na obě strany, než vstoupím do silnice. Když se dívám jen na anglicky správnou stranu, mám pocit, že mě něco zezadu přejede.
Když se vezeme s někým autem a on vjede na kruhový objezd z druhé strany, skoro křičím hrůzou.
V podchodech a na veřejných schodištích se chodí po druhé straně než u nás.
A jedna zajímavost, nevím jestli to souvisí s provozem na silnicích, ale při pexesu jsme se střídali obráceně, než je to běžné u nás.

Venkovský obvod

Několik obrázků z páteční služby ve venkovském obvodu:


Asi to není moc vidět, ale jsou tam tři koně a lama


Dědiny tu bývají roztahané...


I sem už vtrhlo jaro a nedá se zastavit :)


Páteční dopolední schůzky mají největší návštěvnost, a není divu: jede se "na vzduch" a po hodině a půl služby je coffee break (káva, čaj, buchty...). Je to takový služební odpočinkový den (po ostatních pěti týdenních schůzkách kafíčko není, to by toho místní průkopníci moc nenasloužili :))

čtvrtek 14. dubna 2016

Rozmanitost v obvodu

Charakteristickým rysem Anglie je obrovská rozmanitost. Včera jsme ve službě dům od domu mluvili během jedné hodiny s Indy, Pákistánci, Poláky, Slováky a taky jsme narazili na jednoho Angličana. :)
Lidé z mnoha koutů světa si přinesli své náboženství. Na každém rohu tu je kostel, mešita nebo modlitebna či jiná náboženská budova.
Žije tu mnoho muslimů. Služba v muslimském poli je velmi obtížná. Muslimové, s kterými jsme mluvili, byli milí a přátelští. Jsou velmi silně věřící a mají zde aktivní komunitu. Proto je velmi těžké, aby někdo přišel na shromáždění nebo začal studovat.
Češi a Slováci tu reagují zpravidla podstatně lépe než v ČR. Většina z nich jsou Romové. Neexistuje snad nevěřící Rom. Problémem je většinou spíš v tom, že vztah k Bohu berou jen citově. Necítí potřebu studovat. (Jsou samozřejmě světlé výjimky.) Co ale milují skoro vždy, jsou videa a filmy. Těch máme naštěstí velkou zásobu.
V obvodu jsou i někteří neromští Češi. Jsou také velmi přátelští.
Rasová a náboženská rozmanitost naučila Angličany toleranci. Je velmi osvěžující mluvit s lidmi, kteří nemají náboženské předsudky.
Jeden bratr začínal rozhovor: Dobrý den, jsem z místního sboru Svědků Jehovových. Dnes se s lidmi bavíme o tomto námětu. A podával oslovenému časopis.
Tento úvod by v ČR asi moc nefungoval. O studium zde Angličani moc zájem nemají, ale řeknou to slušně a často si chvilku společensky popovídají.
Bratři se také snaží, aby se oslovený cítil při rozhovoru příjemně. Jsou velmi empatičtí. Rozhodně na druhé netlačí. Někdy se celý rozhovor točil jen kolem toho, jak mají pěknou zahrádku. Obvod zde propracovávají cca 1x za 3 měsíce. Takovýto přístup je tedy nutností. Kdyby se lidé při rozhovoru s námi necítili dobře, už by tu bratři žádné rozhovory neměli.

 Kostel anglikánské církve

 Armáda spásy

 Mešita

Metodistická modlitebna


Moje worcesterové dobrodružství

Předem upozorňuju, že tenhle příspěvek je (jako jiné moje literární výtvory) nechutně dlouhý a není ani o službě, ani o sboru. Abyste neřekli, že jsem vás nevarovala...

Jsem v Anglii dva týdny a už mám za sebou první samostatný výlet :).

Čekal mě pohovor kvůli získání NIN (national insurance number), bez kterého v Anglii nemůžete pracovat. Ondra ho nepotřebuje, protože pracuje v ČR (virtuálně). Aby to imigranti neměli tak jednoduché, musí si nejdřív zavolat, přitom se jich úředník zeptá na adresu, a pak je pošlou na interview do úplně jiného města :). Já jsem měla jet do Worchesteru (odtud je to necelých 40km).

Malá odbočka ohledně výslovnosti názvů anglických měst. Zajímavé je, že v USA a Kanadě zpravidla najdete ke každému britskému městečku jmenovce, ale Američani název vyslovují jinak (asi tak jako my). A Britové si z nich kvůli tomu samozřejmě utahujou. Takže jsem nejela do vorčestru, ale do "vustru" :)

Vlakové spojení do Worchesteru je o dvě hodiny rychlejší a jen o maličko dražší než autobus, takže jsem si den předem přes internet koupila lístky, ráno mě Doug odvezl na nádraží, jízdenky jsem si vyzvedla v automatu, našla správné nástupiště a nastoupila do vlaku. To už s Ondrou umíme.
Za 40 minut mě přivítalo město přibližně stejně velké jako Gloucester, ale ještě hezčí, zvlášť když svítí sluníčko, jako tentokrát.
U pohovoru v Jobcentre mám být o půl druhé, ale přijela jsem už ve čtvrt na jedenáct, abych mohla provést průzkum místních geodetických firem a jejich možného zájmu přijmout figuranta na částečný úvazek. No, tahle část plánu nedopadla úplně podle očekávání - z pěti vytipovaných firem (což je asi tak o 5 víc, než jsem vypátrala v Gloucesteru) jsem našla jedinou. Na jedné z adres jsem objevila zeměměřickou školu, kde mi ochotný učitel poradil (a potvrdil, že obě hledané firmy už tu nejsou). Dvě další adresy byly prostě soukromé domy bez vyznačené firmy a já neměla odvahu zaklepat a zeptat se...
Nicméně jak jsem řekla, znamenalo to dlouhou procházku (s čímž jsem počítala) za krásného počasí (s čímž jsem nepočítala), nádhernými parky a malebnými ulicemi s dobře udržovanými domy a spoustou obchodů. Schválně by mě zajímalo, kolik tu stojí bydlení, protože to vypadá, že hodně.

Na pohovor v Jobcentre jsem se náležitě vybavila - vzala jsem si všechny možné dokumenty a připravila se na zevrubný výslech, kde budu muset složitě dokazovat, kde bydlím. Zbytečně :). Ujal se mě přátelský pán středních let s plnovousem a dlouhými vlasy. Vzal si pas, pár údajů si zkontroloval dotazem, vyplnil formulář, dal mi ho podepsat a dostala jsem papír, že jsem oficiální žadatel o NIN a můžu tedy už teď začít pracovat. Cca za 4 týdny můžu čekat dopis s kýženým číslem. Tak doufám, že dorazí, protože dopis s pozváním na pohovor (který jsem hodlala použít jako proof of adress - doklad o adrese), jsem nedostala.

Z Jobcentre jsem se vydala hledat zbývající dvě geodetické adresy a na jedné jsem absolvovala velmi krátký pohovor - vynořila jsem se ve dveřích během velmi busy odpoledne a vzhledem k mým požadavkům se mnou byl šéf rychle hotový. Můj počáteční optimismus rychle ochladl, když mi připomněl, jak pracují geodeti v UK. Na rozdíl od ČR, kde se firma zpravidla orientuje na území v okruhu do 50km od kanceláře, do terénu se vyjede ráno a přijede když ne do konce pracovní doby, tak aspoň do setmění, tady mají daleko větší "rozmach". Berou zakázky po celé Anglii, takže třeba v pondělí ráno (nebo v neděli večer) vyjedou do Londýna, tam měří dva dny v kuse po šestnácti hodinách a ve středu jsou doma jako na koni...Nabírat a zaškolovat ženskou, která si kdysi odměřila pár desítek hodin a teď si vymýšlí úvazek na 1-2 dny v týdnu, není zrovna výhodné. Jsem ale aspoň už trochu v obraze a až budu otravovat další firmy telefonicky nebo mailem, nabídku náležitě přizpůsobím. Anebo budu dělat něco jiného, no...

Ale ani tenhle mráček, který se přehnal přes slunnou oblohu mého sebevědomí, nic nezměnil na faktu, že jsem si dnešní výlet náležitě užila. Jakož i moje nožičky, které jsem před odjezdem domů nechala spočinout v důvěrně známých Starbucks (když jde o jídlo/pití+WiFi+WC, nehodlám už v cizích městech nic riskovat :)). Odpolední liják s hromobitím (předpověď počasí opravdu slibovala bouřku) jsem proseděla v čekárně na nádraží a ve vlaku. Ve Worcesteru jsem pořídila i pár fotek, které vám přidám do G+, jakmile budu mít čas je hodit do počítače a zjistit, jestli jsou k něčemu.

Všem, co dočetli až sem, přeju dobrou noc.

pondělí 11. dubna 2016

Výlet české skupinky do Forest of Dean

V sobotu jsme vyrazili do nedaleké přírodní rezervace v Walesu. Ve Walesu moc lesů není, Forest of Dean je světlá výjimka. Jedná se o divoký les plný zvířat se vzrostlými, převážně listnatými stromy.
Jak už to ve Walesu bývá, počasí se opravdu rychle mění. My jsme během několika hodin zažili prudký ledový liják s kroupami, pak svěží jarní počasí a nakonec jsme si užívali slunného dne s téměř letními teplotami.

Kromě krásné přírody jsme trochu lépe mohli poznat ostatní ze skupinky.

Fotky z naší akce jsou zde: https://goo.gl/photos/LEAF8RrHTsjDEbnD8

Přezouvání

Když angličan přijde na návštěvu nebo domu, tak se zpravidla nepřezouvá.  Angličani mají doma koberce a chodí po nich v botech z venku. Výjimkou je, když venku prší nebo je bláto a podobně.
Angličané proto nemají také doma běžně lžíci na boty. Když jsem se u někoho na návštěvě ze začátku vyzul, musel jsem pak bojovat s obouváním ve stísněném prostoru na chodbě a bez lžíce. Zvyk nevyzouvat se na návštěvě jsem tedy brzy přijal.

Podezřívám angličany, že tento zvyk zavedli proto, že skoro v každém domě tu mají kočky. Která kočka pak odolá, když potřebuje vykonat potřebu a vidí na chodbě mnoho nestřežených párů bot? :)

středa 6. dubna 2016

Pozdravy v anglii

Dnes jen krátký postřeh. Angličani si opravdu většinou nepodávají při pozdravu ruce. Když jsem došel poprvé na sps, obešel jsem všechny, pozdravil je a podal jim ruku, připadal jsem si pak jak exot. Ne že by nikdy ruku nepodali, ale je to tu brané spíš jako formální přivítání. Ruce si podávají třeba obchodníci. Ve sboru to tak moc není.
Také mohu potvrdit, že to, že jsou angličani chladní a neobjímají se je mýtus.  Angličani v našem sboru se objímají a líbají neustále. Odvažuji se tvrdit, že jsem jsem se ještě s víc líbacím a objímacím sborem nesetkal.

úterý 5. dubna 2016

Schůzky před službou

Ve sboru je každý den (kromě úterý) schůzka před službou. Na 125 zvestovatelů to je asi nutnost. Na včerejší nás bylo 25. Seděli jsme ve dvou malých místnostech a někteří i na zemi. Když se pak přiděluje kdo kam půjde, všichni si vytáhnou blok a zapisují si čísla domů, která jim nadiktuje bratr co sps vede.
Bratři tu někdy dávají k dispozici dům pro sps, i když sami musí být jinde. Prostě jen někomu kdo na sps jde půjčí klíče.
Na sps to je samá legrace a velmi příjemná atmosfera. Na většině sps bratr rozebíral nějaký text nebo myšlenku z SV.
Zajímavé je že některé sps začínají v 11:00. Anglický lunch (oběd) je spíš menší svačinka než oběd. Rozhodně to není takový rituál jako v ČR. Vše si vynahradí při večeři. Říkají tomu tady tea (čaj) ale při tom to je vydatné jako oběd v ČR.

Dojmy z anglických domácností


Dobrý obrázek o anglických domovech i místním jazyce si můžete udělat z tohohle anglického videa.

Proč o tom začínám - hledáme sami nějaké hnízdo, protože u Douga a Julie je to prima, ale nepřijeli jsme sem, abychom se k někomu na pár měsíců nakvartýrovali, že...

Jaká je společná charakteristika anglických domácností? Všechno je malinké. Malinká kuchyň, malinká koupelna, malinká ložnice (nevypadá tak, dokud tam nedáte postel) a vzadu malinká zahrádka, která je někdy tak mini, že tam majitel má jen umělý trávník :). Zkrátka co je malé, to je hezké - anebo to prostě jinak nejde. Koneckonců málokterý dům tady má víc než dvě podlaží, tak se s tím prostorem museli popasovat nějak jinak. Ostrované si na stísněné poměry zřejmě zvykli.

Snad najdeme něco malinkého i pro nás dva...

neděle 3. dubna 2016

Dnešní večeře a společenství

Dnes nás pozval na společenství a na večeři náš koordinátor.
Bylo to velmi anglické. Anglická večeře, pivo, whisky a suchý anglický humor.
Např. Koordinátor říká: kdybyste měli nějaký problém, přijďte za mnou. Určitě nikdy nechoďte za tímto chlápkem a ukazuje na svého nejlepšího kamaráda u kterého bydlíme.

pátek 1. dubna 2016

Náš nový sbor Gloucester Tredworth v číslech + první dojmy a zkušenosti


Ve středu jsme byli poprvé na shromáždění v našem novém sboru Gloucester - Tredworth. Přivítali nás tu úžasně. Až jsme se při vyhlášení našich jmen z pódia a následujícím potlesku červenali. Máme teď 125 zvěstovatelů z toho 11 průkopníků.

Obvod sboru je poměrně malý. Je tu jen necelých 30 obvodů. Pochopil jsem, že o osobním obvodu si tu mohu nechat jen zdát. Měl jsem si toho ve Veselí víc vážit. :-)

V českém poli je cca 300 adres. Na památné slavnosti bylo 25 čechů a slováků.

Dneska i včera nás bratři brali na nějaké adresy. Většině lidí se rozzářili oči, když slyšeli češtinu. Já jsem se také rozzářil, protože z té angličtiny všude kolem se mi už trochu točí hlava. Máme domluvené 4 ON. S jednou paní jsme domluvení příště na studium. Měla plno otázek, čte si Bibli, vypadá to zatím velmi nadějně. Myslím, že za první cca 3 hodiny služby to není tak špatné. :-D

Dopoledne jsme byli v anglické službě na nefalšovaném anglickém venkově - tedy "in countryside". Bál jsem se jako poprvé ve službě. Nabídl jsem traktát a už jsem se chtěl loučit, protože jsem moc nevěděl co říct dál. K mému zklamání se paní ale chtěla bavit dál. Z toho co jsem pochopil razila heslo faith in action, tedy asi má něco společného s armádou spásy. Velmi milá paní, až jsem se obával, že budu mít i první ON v anglickém poli. Naštěstí mě zachránil můj spolupracovník (bratr z Filipín) a ON si napsal. :-)

Po službě jsme zažili nefalšovaný anglický coffee break. Tedy název "coffee break" je trochu zavádějící. Všichni jsme se po službě sešli, sestry vytáhly kromě kafe také koláče, buchty, děcka vytáhla pytlíky s bonbonama a začlo hodování a vyprávění zkušeností ze služby. Bylo to moc příjemné. Jen nevím, jak to dopadne s mými plány na hubnutí. :-O

Zatím se loučím. Další zprávy později.